GDPR nařízení – IV. Správce a zpracovatel

IV. Kapitola – Správce a zpracovatel

Oddíl 1: Obecné povinnosti

 

Článek 24

Odpovědnost správce

1. S přihlédnutím k povaze, rozsahu, kontextu a účelům zpracování i k různě pravděpodobným a různě závažným rizikům pro práva a svobody fyzických osob zavede správce vhodná technická a organizační opatření, aby zajistil a byl schopen doložit, že zpracování je prováděno v souladu s tímto nařízením. Tato opatření musí být podle potřeby revidována a aktualizována.
2. Pokud je to s ohledem na činnosti zpracování přiměřené, zahrnují opatření uvedená v odstavci 1 uplatňování vhodných koncepcí v oblasti ochrany údajů správcem.
3. Jedním z prvků, jimiž lze doložit, že správce plní příslušné povinnosti, je dodržování schválených kodexů chování uvedených v článku 40 nebo schválených mechanismů pro vydávání osvědčení uvedených v článku 42.

Článek 25

Záměrná a standardní ochrana osobních údajů

1. S přihlédnutím ke stavu techniky, nákladům na provedení, povaze, rozsahu, kontextu a účelům zpracování i k různě pravděpodobným a různě závažným rizikům pro práva a svobody fyzických osob, jež s sebou zpracování nese, zavede správce jak v době určení prostředků pro zpracování, tak v době zpracování samotného vhodná technická a organizační opatření, jako je pseudonymizace, jejichž účelem je provádět zásady ochrany údajů, jako je minimalizace údajů, účinným způsobem a začlenit do zpracování nezbytné záruky, tak aby splnil požadavky tohoto nařízení a ochránil práva subjektů údajů.
2. Správce zavede vhodná technická a organizační opatření k zajištění toho, aby se standardně zpracovávaly pouze osobní údaje, jež jsou pro každý konkrétní účel daného zpracování nezbytné. Tato povinnost se týká množství shromážděných osobních údajů, rozsahu jejich zpracování, doby jejich uložení a jejich dostupnosti. Tato opatření zejména zajistí, aby osobní údaje nebyly standardně bez zásahu člověka zpřístupněny neomezenému počtu fyzických osob.
3. Jedním z prvků, jimiž lze doložit soulad s požadavky stanovenými v odstavcích 1 a 2 tohoto článku, je schválený mechanismus pro vydávání osvědčení podle článku 42.

Článek 26

Společní správci

1. Pokud účely a prostředky zpracování stanoví společně dva nebo více správců, jsou společnými správci. Společní správci mezi sebou transparentním ujednáním vymezí své podíly na odpovědnosti za plnění povinností podle tohoto nařízení, zejména pokud jde o výkon práv subjektu údajů, a své povinnosti poskytovat informace uvedené v článcích 13 a 14, pokud tuto odpovědnost správců nestanoví právo Unie nebo členského státu, které se na správce vztahuje. V ujednání může být určeno kontaktní místo pro subjekty údajů.
2. Ujednání uvedené v odstavci 1 náležitě zohlední úlohy společných správců a jejich vztahy vůči subjektům údajů. Subjekt údajů musí být o podstatných prvcích ujednání informován.
3. Bez ohledu na podmínky ujednání uvedeného v odstavci 1 může subjekt údajů vykonávat svá práva podle tohoto nařízení u každého ze správců i vůči každému z nich.

Článek 27

Zástupci správců nebo zpracovatelů, kteří nejsou usazeni v Unii

1. Pokud se použije čl. 3 odst. 2, správce nebo zpracovatel písemně jmenuje svého zástupce v Unii.
2. Povinnost uvedená v odstavci 1 tohoto článku se nevztahuje na:
a) zpracování, které je příležitostné, nezahrnuje, ve velkém měřítku, zpracování zvláštních kategorií údajů uvedených v čl. 9 odst. 1 nebo zpracování osobních údajů týkajících se rozsudků v trestních věcech a trestných činů uvedených v článku 10, a u něhož je nepravděpodobné, že by s ohledem na svou povahu, kontext, rozsah a účely představovalo riziko pro práva a svobody fyzických osob; nebo
b) orgán veřejné moci nebo veřejný subjekt.
3. Zástupce je usazen v jednom z členských států, ve kterém se vyskytují subjekty údajů, jejichž osobní údaje jsou zpracovávány v souvislosti s nabízeným zbožím či službami, nebo jejichž chování je monitorováno.
4. Zástupce je správcem nebo zpracovatelem zmocněn v tom smyslu, že se na něj vedle správce nebo zpracovatele nebo místo nich mohou obracet zejména dozorové úřady a subjekty údajů ohledně všech otázek souvisejících se zpracováním za účelem zajištění souladu s tímto nařízením.
5. Tím, že správce nebo zpracovatel jmenuje svého zástupce, nejsou dotčeny právní kroky, které by mohly být zahájeny proti správci nebo zpracovateli samotnému.

Článek 28

Zpracovatel

1. Pokud má být zpracování provedeno pro správce, využije správce pouze ty zpracovatele, kteří poskytují dostatečné záruky zavedení vhodných technických a organizačních opatření tak, aby dané zpracování splňovalo požadavky tohoto nařízení a aby byla zajištěna ochrana práv subjektu údajů.
2. Zpracovatel nezapojí do zpracování žádného dalšího zpracovatele bez předchozího konkrétního nebo obecného písemného povolení správce. V případě obecného písemného povolení zpracovatel správce informuje o veškerých zamýšlených změnách týkajících se přijetí dalších zpracovatelů nebo jejich nahrazení, a poskytne tak správci příležitost vyslovit vůči těmto změnám námitky.
3. Zpracování zpracovatelem se řídí smlouvou nebo jiným právním aktem podle práva Unie nebo členského státu, které zavazují zpracovatele vůči správci a v nichž je stanoven předmět a doba trvání zpracování, povaha a účel zpracování, typ osobních údajů a kategorie subjektů údajů, povinnosti a práva správce. Tato smlouva nebo jiný právní akt zejména stanoví, že zpracovatel:
a) zpracovává osobní údaje pouze na základě doložených pokynů správce, včetně v otázkách předání osobních údajů do třetí země nebo mezinárodní organizaci, pokud mu toto zpracování již neukládají právo Unie nebo členského státu, které se na správce vztahuje; v takovém případě zpracovatel správce informuje o tomto právním požadavku před zpracováním, ledaže by tyto právní předpisy toto informování zakazovaly z důležitých důvodů veřejného zájmu;
b) zajišťuje, aby se osoby oprávněné zpracovávat osobní údaje zavázaly k mlčenlivosti nebo aby se na ně vztahovala zákonná povinnost mlčenlivosti;
c) přijme všechna opatření požadovaná podle článku 32;
d) dodržuje podmínky pro zapojení dalšího zpracovatele uvedené v odstavcích 2 a 4;
e) zohledňuje povahu zpracování, je správci nápomocen prostřednictvím vhodných technických a organizačních opatření, pokud je to možné, pro splnění správcovy povinnosti reagovat na žádosti o výkon práv subjektu údajů stanovených v kapitole III;
f) je správci nápomocen při zajišťování souladu s povinnostmi podle článků 32 až 36, a to při zohlednění povahy zpracování a informací, jež má zpracovatel k dispozici;
g) v souladu s rozhodnutím správce všechny osobní údaje buď vymaže, nebo je vrátí správci po ukončení poskytování služeb spojených se zpracováním, a vymaže existující kopie, pokud právo Unie nebo členského státu nepožaduje uložení daných osobních údajů;
h) poskytne správci veškeré informace potřebné k doložení toho, že byly splněny povinnosti stanovené v tomto článku, a umožní audity, včetně inspekcí, prováděné správcem nebo jiným auditorem, kterého správce pověřil, a k těmto auditům přispěje.
Pokud jde o první pododstavec písm. h), informuje zpracovatel neprodleně správce v případě, že podle jeho názoru určitý pokyn porušuje toto nařízení nebo jiné předpisy Unie nebo členského státu týkající se ochrany údajů.
4. Pokud zpracovatel zapojí dalšího zpracovatele, aby jménem správce provedl určité činnosti zpracování, musí být tomuto dalšímu zpracovateli uloženy na základě smlouvy nebo jiného právního aktu podle práva Unie nebo členského státu stejné povinnosti na ochranu údajů, jaké jsou uvedeny ve smlouvě nebo jiném právním aktu mezi správcem a zpracovatelem podle odstavce 3, a to zejména poskytnutí dostatečných záruk, pokud jde o zavedení vhodných technických a organizačních opatření tak, aby zpracování splňovalo požadavky tohoto nařízení. Neplní-li uvedený další zpracovatel své povinnosti v oblasti ochrany údajů, odpovídá správci za plnění povinností dotčeného dalšího zpracovatele i nadále plně prvotní zpracovatel.
5. Jedním z prvků, jimiž lze doložit dostatečné záruky podle odstavců 1 a 4 tohoto článku, je skutečnost, že zpracovatel dodržuje schválený kodex chování uvedených v článku 40 nebo schválený mechanismus pro vydávání osvědčení uvedený v článku 42.
6. Aniž jsou dotčeny individuální smlouvy mezi správcem a zpracovatelem, mohou být smlouvy nebo jiné právní akty podle odstavců 3 a 4 tohoto článku založeny zcela nebo částečně na standardních smluvních doložkách podle odstavců 7 a 8 tohoto článku, mimo jiné i v případě, že jsou součástí osvědčení uděleného správci či zpracovateli podle článků 42 a 43.
7. Pro záležitosti uvedené v odstavcích 3 a 4 tohoto článku může standardní smluvní doložky stanovit Komise přezkumným postupem podle čl. 93 odst. 2.
8. Pro záležitosti uvedené v odstavcích 3 a 4 tohoto článku může standardní smluvní doložky přijmout dozorový úřad v souladu s mechanismem jednotnosti uvedeným v článku 63.
9. Smlouva nebo jiný právní akt podle odstavců 3 a 4 musí být vyhotoveny písemně, v to počítaje i elektronickou formu.
10. Aniž jsou dotčeny články 82, 83 a 84, pokud zpracovatel poruší toto nařízení tím, že určí účely a prostředky zpracování, považuje se ve vztahu k takovému zpracování za správce.

Článek 29

Zpracování z pověření správce nebo zpracovatele

Zpracovatel a jakákoliv osoba, která jedná z pověření správce nebo zpracovatele a má přístup k osobním údajům, může tyto osobní údaje zpracovávat pouze na pokyn správce, ledaže jí jejich zpracování ukládá právo Unie nebo členského státu.

Článek 30

Záznamy o činnostech zpracování

1. Každý správce a jeho případný zástupce vede záznamy o činnostech zpracování, za něž odpovídá. Tyto záznamy obsahují všechny tyto informace:
a) jméno a kontaktní údaje správce a případného společného správce, zástupce správce a pověřence pro ochranu osobních údajů;
b) účely zpracování;
c) popis kategorií subjektů údajů a kategorií osobních údajů;
d) kategorie příjemců, kterým byly nebo budou osobní údaje zpřístupněny, včetně příjemců ve třetích zemích nebo mezinárodních organizacích;
e) informace o případném předání osobních údajů do třetí země nebo mezinárodní organizaci, včetně identifikace této třetí země či mezinárodní organizace, a v případě předání podle čl. 49 odst. 1 druhého pododstavce doložení vhodných záruk;
f) je-li to možné, plánované lhůty pro výmaz jednotlivých kategorií údajů;
g) je-li to možné, obecný popis technických a organizačních bezpečnostních opatření uvedených v čl. 32 odst. 1.
2. Každý zpracovatel a jeho případný zástupce vede záznamy o všech kategoriích činností zpracování prováděných pro správce, jež obsahují:
a) jméno a kontaktní údaje zpracovatele nebo zpracovatelů a každého správce, pro něhož zpracovatel jedná, a případného zástupce správce nebo zpracovatele a pověřence pro ochranu osobních údajů;
b) kategorie zpracování prováděného pro každého ze správců;
c) informace o případném předání osobních údajů do třetí země nebo mezinárodní organizaci, včetně identifikace této třetí země či mezinárodní organizace, a v případě předání podle čl. 49 odst. 1 druhého pododstavce doložení vhodných záruk;
d) je-li to možné, obecný popis technických a organizačních bezpečnostních opatření uvedených v čl. 32 odst. 1.
3. Záznamy podle odstavců 1 a 2 se vyhotovují písemně, v to počítaje i elektronickou formu.
4. Správce, zpracovatel nebo případný zástupce správce nebo zpracovatele poskytne záznamy na požádání dozorového úřadu.
5. Povinnosti uvedené v odstavcích 1 a 2 se nepoužijí pro podnik nebo organizaci zaměstnávající méně než 250 osob, ledaže zpracování, které provádí, pravděpodobně představuje riziko pro práva a svobody subjektů údajů, zpracování není příležitostné, nebo zahrnuje zpracování zvláštních kategorií údajů uvedených v čl. 9 odst. 1 nebo osobních údajů týkajících se rozsudků v trestních věcech a trestných činů uvedených v článku 10.

Článek 31

Spolupráce s dozorovým úřadem

Správce a zpracovatel a případný zástupce správce nebo zpracovatele spolupracují na požádání s dozorovým úřadem při plnění jeho úkolů.

Oddíl 2: Zabezpečení osobních údajů

 

Článek 32

Zabezpečení zpracování

1. S přihlédnutím ke stavu techniky, nákladům na provedení, povaze, rozsahu, kontextu a účelům zpracování i k různě pravděpodobným a různě závažným rizikům pro práva a svobody fyzických osob, provedou správce a zpracovatel vhodná technická a organizační opatření, aby zajistili úroveň zabezpečení odpovídající danému riziku, případně včetně:
a) pseudonymizace a šifrování osobních údajů;
b) schopnosti zajistit neustálou důvěrnost, integritu, dostupnost a odolnost systémů a služeb zpracování;
c) schopnosti obnovit dostupnost osobních údajů a přístup k nim včas v případě fyzických či technických incidentů;
d) procesu pravidelného testování, posuzování a hodnocení účinnosti zavedených technických a organizačních opatření pro zajištění bezpečnosti zpracování.
2. Při posuzování vhodné úrovně bezpečnosti se zohlední zejména rizika, která představuje zpracování, zejména náhodné nebo protiprávní zničení, ztráta, pozměňování, neoprávněné zpřístupnění předávaných, uložených nebo jinak zpracovávaných osobních údajů, nebo neoprávněný přístup k nim.
3. Jedním z prvků, jimiž lze doložit soulad s požadavky stanovenými v odstavci 1 tohoto článku, je dodržování schváleného kodexu chování uvedeného v článku 40 nebo uplatňování schváleného mechanismu pro vydávání osvědčení uvedeného v článku 42.
4. Správce a zpracovatel přijmou opatření pro zajištění toho, aby jakákoliv fyzická osoba, která jedná z pověření správce nebo zpracovatele a má přístup k osobním údajům, zpracovávala tyto osobní údaje pouze na pokyn správce, pokud jí jejich zpracování již neukládá právo Unie nebo členského státu.

Článek 33

Ohlašování případů porušení zabezpečení osobních údajů dozorovému úřadu

1. Jakékoli porušení zabezpečení osobních údajů správce bez zbytečného odkladu a pokud možno do 72 hodin od okamžiku, kdy se o něm dozvěděl, ohlásí dozorovému úřadu příslušnému podle článku 55, ledaže je nepravděpodobné, že by toto porušení mělo za následek riziko pro práva a svobody fyzických osob. Pokud není ohlášení dozorovému úřadu učiněno do 72 hodin, musí být současně s ním uvedeny důvody tohoto zpoždění.
2. Jakmile zpracovatel zjistí porušení zabezpečení osobních údajů, ohlásí je bez zbytečného odkladu správci.
3. Ohlášení podle odstavce 1 musí přinejmenším obsahovat:
a) popis povahy daného případu porušení zabezpečení osobních údajů včetně, pokud je to možné, kategorií a přibližného počtu dotčených subjektů údajů a kategorií a přibližného množství dotčených záznamů osobních údajů;
b) jméno a kontaktní údaje pověřence pro ochranu osobních údajů nebo jiného kontaktního místa, které může poskytnout bližší informace;
c) popis pravděpodobných důsledků porušení zabezpečení osobních údajů;
d) popis opatření, která správce přijal nebo navrhl k přijetí s cílem vyřešit dané porušení zabezpečení osobních údajů, včetně případných opatření ke zmírnění možných nepříznivých dopadů.
4. Není-li možné poskytnout informace současně, mohou být poskytnuty postupně bez dalšího zbytečného odkladu.
5. Správce dokumentuje veškeré případy porušení zabezpečení osobních údajů, přičemž uvede skutečnosti, které se týkají daného porušení, jeho účinky a přijatá nápravná opatření. Tato dokumentace musí dozorovému úřadu umožnit ověření souladu s tímto článkem.

Článek 34

Oznamování případů porušení zabezpečení osobních údajů subjektu údajů

1. Pokud je pravděpodobné, že určitý případ porušení zabezpečení osobních údajů bude mít za následek vysoké riziko pro práva a svobody fyzických osob, oznámí správce toto porušení bez zbytečného odkladu subjektu údajů.
2. V oznámení určeném subjektu údajů podle odstavce 1 tohoto článku se za použití jasných a jednoduchých jazykových prostředků popíše povaha porušení zabezpečení osobních údajů a uvedou se v něm přinejmenším informace a opatření uvedené v čl. 33 odst. 3 písm. b), c) a d).
3. Oznámení subjektu údajů uvedené v odstavci 1 se nevyžaduje, je-li splněna kterákoli z těchto podmínek:
a) správce zavedl náležitá technická a organizační ochranná opatření a tato opatření byla použita u osobních údajů dotčených porušením zabezpečení osobních údajů, zejména taková, která činí tyto údaje nesrozumitelnými pro kohokoli, kdo není oprávněn k nim mít přístup, jako je například šifrování;
b) správce přijal následná opatření, která zajistí, že vysoké riziko pro práva a svobody subjektů údajů podle odstavce 1 se již pravděpodobně neprojeví;
c) vyžadovalo by to nepřiměřené úsilí. V takovém případě musí být subjekty údajů informovány stejně účinným způsobem pomocí veřejného oznámení nebo podobného opatření.
4. Jestliže správce dotčenému subjektu údajů porušení zabezpečení osobních údajů ještě neoznámil, může dozorový úřad po posouzení pravděpodobnosti toho, že dané porušení bude mít za následek vysoké riziko, požadovat, aby tak učinil, nebo může rozhodnout, že je splněna některá z podmínek uvedených v odstavci 3.

Oddíl 3: Posouzení vlivu na ochranu osobních údajů a předchozí konzultace

 

Článek 35

Posouzení vlivu na ochranu osobních údajů

1. Pokud je pravděpodobné, že určitý druh zpracování, zejména při využití nových technologií, bude s přihlédnutím k povaze, rozsahu, kontextu a účelům zpracování bude mít za následek vysoké riziko pro práva a svobody fyzických osob, provede správce před zpracováním posouzení vlivu zamýšlených operací zpracování na ochranu osobních údajů. Pro soubor podobných operací zpracování, které představují podobné riziko, může stačit jedno posouzení.
2. Při provádění posouzení vlivu na ochranu osobních údajů si správce vyžádá posudek pověřence pro ochranu osobních údajů, byl-li jmenován.
3. Posouzení vlivu na ochranu osobních údajů podle odstavce 1 je nutné zejména v těchto případech:
a) systematické a rozsáhlé vyhodnocování osobních aspektů týkajících se fyzických osob, které je založeno na automatizovaném zpracování, včetně profilování, a na němž se zakládají rozhodnutí, která vyvolávají ve vztahu k fyzickým osobám právní účinky nebo mají na fyzické osoby podobně závažný dopad;
b) rozsáhlé zpracování zvláštních kategorií údajů uvedených v čl. 9 odst. 1 nebo osobních údajů týkajících se rozsudků v trestních věcech a trestných činů uvedených v článku 10; nebo
c) rozsáhlé systematické monitorování veřejně přístupných prostorů.
4. Dozorový úřad sestaví a zveřejní seznam druhů operací zpracování, které podléhají požadavku na posouzení vlivu na ochranu osobních údajů podle odstavce 1. Dozorový úřad uvedené seznamy předá sboru.
5. Dozorový úřad může rovněž sestavit a zveřejnit seznam druhů operací zpracování, u nichž není posouzení vlivu na ochranu osobních údajů nutné. Dozorový úřad uvedené seznamy předá sboru.
6. Před přijetím seznamů podle odstavců 4 a 5 použije příslušný dozorový úřad mechanismus jednotnosti uvedený v článku 63, pokud tyto seznamy zahrnují činnosti zpracování související s nabídkou zboží či služeb subjektům údajů nebo s monitorováním jejich chování v několika členských státech, nebo jestliže dané seznamy mohou výrazně ovlivnit volný pohyb osobních údajů v rámci Unie.
7. Posouzení obsahuje alespoň:
a) systematický popis zamýšlených operací zpracování a účely zpracování, případně včetně oprávněných zájmů správce;
b) posouzení nezbytnosti a přiměřenosti operací zpracování z hlediska účelů;
c) posouzení rizik pro práva a svobody subjektů údajů uvedených v odstavci 1; a
d) plánovaná opatření k řešení těchto rizik, včetně záruk, bezpečnostních opatření a mechanismů k zajištění ochrany osobních údajů a k doložení souladu s tímto nařízením, s přihlédnutím k právům a oprávněným zájmům subjektů údajů a dalších dotčených osob.
8. Dodržování schválených kodexů chování podle článku 40 příslušnými správci nebo zpracovateli se řádně zohlední při posuzování dopadu operací zpracování prováděných těmito správci či zpracovateli, zejména pro účely posouzení vlivu na ochranu osobních údajů.
9. Správce ve vhodných případech získá k zamýšlenému zpracování stanovisko subjektů údajů nebo jejich zástupců, aniž by byla dotčena ochrana obchodních či veřejných zájmů nebo bezpečnost operací zpracování.
10. Pokud má zpracování podle čl. 6 odst. 1 písm. c) nebo e) právní základ v právu Unie nebo členského státu, které se na správce vztahuje, a toto právo upravuje konkrétní operaci nebo soubor operací zpracování a pokud bylo posouzení vlivu na ochranu osobních údajů již provedeno jakožto součást obecného posouzení dopadů v souvislosti s přijetím uvedeného právního základu, odstavce 1 až 7 se nepoužijí, ledaže by členské státy považovaly provedení tohoto posouzení před činnostmi zpracování za nezbytné.
11. Správce případně provede přezkum s cílem posoudit, zda je zpracování prováděno v souladu s posouzením vlivu na ochranu osobních údajů alespoň v případech, kdy dojde ke změně rizika, jež představují operace zpracování.

Článek 36

Předchozí konzultace

1. Správce konzultuje před zpracováním s dozorovým úřadem, pokud z posouzení vlivu na ochranu osobních údajů podle článku 35 vyplývá, že by dané zpracování mělo za následek vysoké riziko v případě, že by správce nepřijal opatření ke zmírnění tohoto rizika.
2. Pokud se dozorový úřad domnívá, že by zamýšlené zpracování uvedené v odstavci 1 porušilo toto nařízení, zejména pokud správce nedostatečně určil či zmírnil riziko, upozorní na to správce a případně zpracovatele údajů písemně ve lhůtě nejvýše osmi týdnů od obdržení žádosti o konzultaci a může uplatnit kteroukoli ze svých pravomocí uvedených v článku 58. Tato lhůta může být s ohledem na složitost zamýšleného zpracování prodloužena o šest týdnů. Dozorový úřad informuje správce a případně zpracovatele o každém takovém prodloužení a o jeho důvodech do jednoho měsíce od obdržení žádosti o konzultaci. Tyto lhůty mohou být pozastaveny, dokud dozorový úřad neobdrží veškeré informace, o které požádal pro účely konzultace.
3. Při konzultaci s dozorovým úřadem podle odstavce 1 mu správce poskytne informace o těchto aspektech:
a) ve vhodných případech rozdělení odpovědnosti správce, společných správců a zpracovatelů zapojených do zpracování, zejména v případě zpracování v rámci skupiny podniků;
b) účely a způsoby zamýšleného zpracování;
c) opatření a záruky poskytnuté za účelem ochrany práv a svobod subjektů údajů podle tohoto nařízení;
d) kontaktní údaje případného pověřence pro ochranu osobních údajů;
e) posouzení vlivu na ochranu osobních údajů podle článku 35 a
f) veškeré další informace, o které dozorový úřad požádá.
4. Členské státy konzultují s dozorovým úřadem během přípravy návrhu legislativního opatření, které má přijmout vnitrostátní parlament, nebo návrhu regulačního opatření založeného na takovém legislativním opatření, jež souvisí se zpracováním.
5. Bez ohledu na odstavec 1 může právo členského státu od správců vyžadovat, aby konzultovali s dozorovým úřadem a získali od něj předchozí povolení, pokud jde o zpracování správcem za účelem vykonání úkolu ve veřejném zájmu, včetně zpracování v souvislosti se sociální ochranou a veřejným zdravím.

Oddíl 4: Pověřenec pro ochranu osobních údajů

Článek 37

Jmenování pověřence pro ochranu osobních údajů

1. Správce a zpracovatel jmenují pověřence pro ochranu osobních údajů v každém případě, kdy:
a) zpracování provádí orgán veřejné moci či veřejný subjekt, s výjimkou soudů jednajících v rámci svých soudních pravomocí;
b) hlavní činnosti správce nebo zpracovatele spočívají v operacích zpracování, které kvůli své povaze, svému rozsahu nebo svým účelům vyžadují rozsáhlé pravidelné a systematické monitorování subjektů údajů; nebo
c) hlavní činnosti správce nebo zpracovatele spočívají v rozsáhlém zpracování zvláštních kategorií údajů uvedených v článku 9 a osobních údajů týkajících se rozsudků v trestních věcech a trestných činů uvedených v článku 10.
2. Skupina podniků může jmenovat jediného pověřence pro ochranu osobních údajů, pokud je snadno dosažitelný z každého podniku.
3. Je-li správce nebo zpracovatel orgánem veřejné moci či veřejným subjektem, může být s přihlédnutím k jejich organizační struktuře a velikosti jmenován jediný pověřenec pro ochranu osobních údajů pro několik takových orgánů nebo subjektů.
4. V jiných případech, než jaké jsou uvedeny v odstavci 1, mohou nebo, vyžaduje-li to právo Unie nebo členského státu, musí pověřence pro ochranu osobních údajů jmenovat správce nebo zpracovatel nebo sdružení a jiné subjekty zastupující kategorie správců či zpracovatelů. Pověřenec pro ochranu osobních údajů může jednat ve prospěch takovýchto sdružení a jiných subjektů zastupujících správce nebo zpracovatele.
5. Pověřenec pro ochranu osobních údajů musí být jmenován na základě svých profesních kvalit, zejména na základě svých odborných znalostí práva a praxe v oblasti ochrany údajů a své schopnosti plnit úkoly stanovené v článku 39.
6. Pověřenec pro ochranu osobních údajů může být pracovníkem správce či zpracovatele, nebo může úkoly plnit na základě smlouvy o poskytování služeb.
7. Správce nebo zpracovatel zveřejní kontaktní údaje pověřence pro ochranu osobních údajů a sdělí je dozorovému úřadu.

Článek 38

Postavení pověřence pro ochranu osobních údajů

1. Správce a zpracovatel zajistí, aby byl pověřenec pro ochranu osobních údajů náležitě a včas zapojen do veškerých záležitostí souvisejících s ochranou osobních údajů.
2. Správce a zpracovatel podporují pověřence pro ochranu osobních údajů při plnění úkolů uvedených v článku 39 tím, že mu poskytují zdroje nezbytné k plnění těchto úkolů, k přístupu k osobním údajům a operacím zpracování a k udržování jeho odborných znalostí.
3. Správce a zpracovatel zajistí, aby pověřenec pro ochranu osobních údajů nedostával žádné pokyny týkající se výkonu těchto úkolů. V souvislosti s plněním svých úkolů není správcem nebo zpracovatelem propuštěn ani sankcionován. Pověřenec pro ochranu osobních údajů je přímo podřízen vrcholovým řídícím pracovníkům správce nebo zpracovatele.
4. Subjekty údajů se mohou obracet na pověřence pro ochranu osobních údajů ve všech záležitostech souvisejících se zpracováním jejich osobních údajů a výkonem jejich práv podle tohoto nařízení.
5. Pověřenec pro ochranu osobních údajů je v souvislosti s výkonem svých úkolů vázán tajemstvím nebo důvěrností, v souladu s právem Unie nebo členského státu.
6. Pověřenec pro ochranu osobních údajů může plnit i jiné úkoly a povinnosti. Správce nebo zpracovatel zajistí, aby žádné z těchto úkolů a povinností nevedly ke střetu zájmů.

Článek 39

Úkoly pověřence pro ochranu osobních údajů

1. Pověřenec pro ochranu osobních údajů vykonává alespoň tyto úkoly:
a) poskytování informací a poradenství správcům nebo zpracovatelům a zaměstnancům, kteří provádějí zpracování, o jejich povinnostech podle tohoto nařízení a dalších předpisů Unie nebo členských států v oblasti ochrany údajů;
b) monitorování souladu s tímto nařízením, dalšími předpisy Unie nebo členských států v oblasti ochrany údajů a s koncepcemi správce nebo zpracovatele v oblasti ochrany osobních údajů, včetně rozdělení odpovědnosti, zvyšování povědomí a odborné přípravy pracovníků zapojených do operací zpracování a souvisejících auditů;
c) poskytování poradenství na požádání, pokud jde o posouzení vlivu na ochranu osobních údajů, a monitorování jeho uplatňování podle článku 35;
d) spolupráce s dozorovým úřadem a
e) působení jako kontaktní místo pro dozorový úřad v záležitostech týkajících se zpracování, včetně předchozí konzultace podle článku 36, a případně vedení konzultací v jakékoli jiné věci.
2. Pověřenec pro ochranu osobních údajů bere při plnění svých úkolů patřičný ohled na riziko spojené s operacemi zpracování a současně přihlíží k povaze, rozsahu, kontextu a účelům zpracování.

Oddíl 5: Kodexy chování a vydávání osvědčení

 

Článek 40

Kodexy chování

1. Členské státy, dozorové úřady, sbor a Komise podporují vypracování kodexů chování, které mají přispět k řádnému uplatňování tohoto nařízení s ohledem na konkrétní povahu různých odvětví provádějících zpracování a na konkrétní potřeby mikropodniků a malých a středních podniků.
2. Sdružení nebo jiné subjekty zastupující různé kategorie správců nebo zpracovatelů mohou vypracovávat kodexy chování nebo tyto kodexy upravovat či rozšiřovat, a to s cílem upřesnit uplatňování ustanovení tohoto nařízení, mimo jiné pokud jde o:
a) spravedlivé a transparentní zpracování;
b) oprávněné zájmy, jež správci v konkrétních situacích sledují;
c) shromažďování osobních údajů;
d) pseudonymizaci osobních údajů;
e) informace poskytované veřejnosti a subjektů údajů;
f) výkon práv subjektů údajů;
g) informace poskytované dětem a jejich ochranu a způsob získávání souhlasu nositele rodičovské zodpovědnosti nad dítětem;
h) opatření a postupy uvedené v článcích 24 a 25 a opatření k zajištění bezpečnosti zpracování podle článku 32;
i) ohlašování případů porušení zabezpečení osobních údajů dozorovým úřadům a oznamování těchto případů porušení subjektům údajů;
j) předávání osobních údajů do třetích zemí nebo mezinárodním organizacím; nebo
k) mimosoudní vyrovnání a jiné postupy pro řešení sporů mezi správci a subjekty údajů v souvislosti se zpracováním, aniž by byla dotčena práva subjektů údajů podle článků 77 a 79.
3. Vedle správců a zpracovatelů, na něž se vztahuje toto nařízení vztahuje, mohou kodexy chování schválené podle odstavce 5 tohoto článku a mající všeobecnou platnost podle odstavce 9 tohoto článku dodržovat i správci nebo zpracovatelé, na něž se podle článku 3 toto nařízení nevztahuje, s cílem poskytnout vhodné záruky v rámci předání osobních údajů do třetích zemí nebo mezinárodním organizacím za podmínek uvedených v čl. 46 odst. 2 písm. e). Za účelem uplatňování těchto vhodných záruk, a to i pokud jde o práva subjektů údajů, přijmou tito správci nebo zpracovatelé prostřednictvím smluvních nástrojů nebo jiných právně závazných nástrojů závazné a vymahatelné závazky.
4. Kodex chování uvedený v odstavci 2 tohoto článku obsahuje mechanismy, které umožňují subjektu uvedenému v čl. 41 odst. 1 provádět povinné monitorování dodržování jeho ustanovení správci nebo zpracovateli, kteří se zavázali jej dodržovat, aniž tím jsou dotčeny úkoly a pravomoci dozorových úřadů, které jsou příslušné podle článku 55 nebo 56.
5. Sdružení nebo jiné subjekty uvedené v odstavci 2 tohoto článku, které mají v úmyslu vypracovat kodex chování nebo upravit či rozšířit existující kodex, předloží návrh kodexu či návrhy na úpravu či rozšíření kodexu dozorového úřadu, který je příslušný podle článku 55. Dozorový úřad vydá stanovisko k tomu, zda je daný návrh kodexu nebo návrh na úpravu či rozšíření kodexu v souladu s tímto nařízením, a pokud shledá, že tento návrh nebo návrh na úpravu ný či rozšíření kodexu poskytuje dostatečné vhodné záruky, schválí jej.
6. Je-li kodex chování nebo návrh na úpravu či rozšíření kodexu schválen v souladu s odstavcem 5 a jestliže se kodex chování nevztahuje na činnosti zpracování v několika členských státech, dozorový úřad daný kodex zaregistruje a zveřejní.
7. Pokud se návrh kodexu chování týká činností zpracování v několika členských státech, předloží dozorový úřad příslušný podle článku 55 návrh kodexu nebo návrh na úpravu či rozšíření kodexu před jeho schválením v rámci postupu podle článku 63 sboru a ten vydá stanovisko k tomu, zda je návrh kodexu nebo návrh na úpravu či rozšíření kodexu v souladu s tímto nařízením nebo zda v situaci uvedené v odstavci 3 tohoto článku poskytuje vhodné záruky.
8. Pokud se ve stanovisku uvedeném v odstavci 7 potvrdí, že kodex chování nebo návrh na úpravu či rozšíření kodexu je v souladu s tímto nařízením nebo že v situaci uvedené v odstavci 3 poskytují vhodné záruky, předloží sbor své stanovisko Komisi.
9. Komise může prostřednictvím prováděcích aktů rozhodnout, že schválený kodex chování, jeho úprava či rozšíření, které jí byly předloženy podle odstavce 8 tohoto článku, mají všeobecnou platnost v rámci Unie. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 93 odst. 2.
10. Komise zajistí odpovídající zveřejnění schválených kodexů, o nichž bylo v souladu s odstavcem 9 rozhodnuto, že mají všeobecnou platnost.
11. Sbor všechny schválené kodexy chování a jejich úpravy či rozšíření shromáždí v registru a vhodným způsobem je zpřístupní veřejnosti.

Článek 41

Monitorování schválených kodexů chování

1. Aniž jsou dotčeny úkoly a pravomoci příslušného dozorového úřadu podle článků 57 a 58, může monitorování souladu s kodexem chování podle článku 40 provádět subjekt, který má ohledně předmětu kodexu příslušnou úroveň odborných znalostí a je pro tento účel akreditován příslušným dozorovým úřadem.
2. Subjekt uvedený v odstavci 1 může být akreditován pro monitorování souladu s kodexem chování, pokud tento subjekt:
a) prokázal ke spokojenosti příslušného dozorového úřadu svoji nezávislost a odborné znalosti ohledně předmětu kodexu;
b) stanovil postupy, které mu umožňují posoudit způsobilost dotčených správců a zpracovatelů, pokud jde o uplatňování kodexu, monitorovat, zda jeho ustanovení dodržují, a pravidelně přezkoumávat jeho fungování;
c) stanovil postupy a struktury pro řešení stížností na porušování kodexu nebo na způsob, jak správce nebo zpracovatel kodex uplatňoval nebo uplatňuje, a učinil tyto postupy a struktury pro subjekty údajů a pro veřejnost transparentními; a
d) ke spokojenosti příslušného dozorového úřadu prokázal, že jeho úkoly a povinnosti nevedou ke střetu zájmů.
3. Příslušný dozorový úřad předloží návrh kritérií pro akreditaci subjektu uvedeného v odstavci 1 tohoto článku sboru podle mechanismu jednotnosti uvedeného v článku 63.
4. Aniž jsou dotčeny úkoly a pravomoci příslušného dozorového úřadu a aniž je dotčena kapitola VIII, přijme subjekt uvedený v odstavci 1 tohoto článku s výhradou vhodných záruk v případech porušování kodexu správcem nebo zpracovatelem vhodná opatření, včetně pozastavení účasti daného správce nebo zpracovatele na kodexu nebo jeho vyloučení z této účasti. O těchto opatřeních a důvodech jejich přijetí informuje příslušný dozorový úřad.
5. Příslušný dozorový úřad zruší akreditaci subjektu uvedeného v odstavci 1, jestliže nejsou nebo již přestaly být dodržovány podmínky akreditace nebo jestliže je činnosti tohoto subjektu v rozporu s tímto nařízením.
6. Tento článek se netýká zpracování prováděného orgány veřejné moci a veřejnými subjekty.

Článek 42

Vydávání osvědčení

1. Členské státy, dozorové úřady, sbor a Komise podpoří, zejména na úrovni Unie, zavedení mechanismů pro vydávání osvědčení o ochraně údajů a zavedení pečetí a známek dokládajících ochranu údajů pro účely prokázání souladu s tímto nařízením v případě operací zpracování prováděných správci a zpracovateli. Zohlední se specifické potřeby mikropodniků a malých a středních podniků.
2. Vedle dodržování správci a zpracovateli, na něž se vztahuje toto nařízení, mohou být mechanismy pro vydávání osvědčení o ochraně údajů a příslušné pečetě či známky schválené podle odstavce 5 tohoto článku zavedeny rovněž za účelem prokázání existence vhodných záruk poskytnutých správci nebo zpracovateli, na něž se podle článku 3 toto nařízení nevztahuje, v rámci předávání osobních údajů do třetích zemí nebo mezinárodním organizacím za podmínek uvedených v čl. 46 odst. 2 písm. f). Za účelem uplatňování těchto vhodných záruk, a to i pokud jde o práva subjektů údajů, přijmou tito správci nebo zpracovatelé prostřednictvím smluvních nebo jiných právně závazných nástrojů závazné a vymahatelné závazky.
3. Vydávání osvědčení je dobrovolné a dostupné prostřednictvím postupu, který je transparentní.
4. Osvědčením podle tohoto článku se nesnižuje odpovědnost správce nebo zpracovatele za soulad s tímto nařízením a nejsou jím dotčeny úkoly a pravomoci dozorových úřadů, které jsou příslušné podle článku 55 nebo 56.
5. Osvědčení podle tohoto článku vydávají subjekty pro vydávání osvědčení uvedené v článku 43 nebo příslušný dozorový úřad na základě kritérií jím schválených podle čl. 58 odst. 3 nebo schválených sborem podle článku 63. Jsou-li kritéria schválena sborem, může to vést k vydání společného osvědčení, evropské pečeti ochrany údajů.
6 Správce nebo zpracovatel, který předloží své zpracování mechanismu pro vydávání osvědčení, poskytne subjektu pro vydávání osvědčení uvedenému v článku 43 nebo případně příslušnému dozorovému úřadu veškeré informace a přístup ke svým činnostem zpracování, které jsou pro provedení postupu vydávání osvědčení nezbytné.
7. Osvědčení se vydává správci nebo zpracovateli na dobu nejvýše tří let a lze je obnovit za stejných podmínek, pokud jsou i nadále plněny příslušné požadavky. Nejsou-li požadavky na osvědčení plněny, nebo pokud již přestaly být plněny, subjekty pro vydávání osvědčení podle článku 43 nebo příslušný dozorový úřad uvedené osvědčení odeberou.
8. Sbor všechny mechanismy pro vydávání osvědčení o ochraně údajů a příslušné pečetě či známky shromáždí v registru a vhodným způsobem je zpřístupní veřejnosti.

Článek 43

Subjekty pro vydávání osvědčení

1. Aniž jsou dotčeny úkoly a pravomoci příslušného dozorového úřadu podle článků 57 a 58, osvědčení vydává a obnovuje subjekt pro vydávání osvědčení, který má příslušnou úroveň odborných znalostí ohledně ochrany údajů, a to poté, co informoval dozorový úřad s cílem umožnit případně výkon jeho pravomocí podle čl. 58 odst. 2 písm. h). Členské státy zajistí, aby byly tyto subjekty pro vydávání osvědčení akreditovány jedním nebo oběma z následujících orgánů:
a) dozorovým úřadem, který je příslušný podle článku 55 nebo 56; nebo
b) vnitrostátním akreditačním orgánem určeným v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 765/2008 (20), v souladu s normou EN-ISO/IEC 17065/2012 a s dodatečnými požadavky stanovenými dozorovým úřadem, který je příslušný podle článku 55 nebo 56.
2. Subjekt pro vydávání osvědčení uvedený v odstavci 1 je pro tento účel akreditován v souladu s uvedeným odstavcem, pouze pokud:
a) prokázal ke spokojenosti příslušného dozorového úřadu svoji nezávislost a odborné znalosti ohledně předmětu osvědčení;
b) se zavázal dodržovat kritéria uvedená v čl. 42 odst. 5 a schválená dozorovým úřadem, který je příslušný podle článku 55 nebo 56, nebo sborem podle článku 63;
c) stanovil postupy pro vydávání, pravidelný přezkum a odebírání osvědčení, pečetí a známek dokládajících ochranu údajů;
d) stanovil postupy a struktury pro řešení stížností týkajících se porušování osvědčení nebo způsobu, jak správce nebo zpracovatel osvědčení uplatňoval nebo uplatňuje, a učinil tyto postupy a struktury pro subjekty údajů a pro veřejnost transparentními; a
e) ke spokojenosti příslušného dozorového úřadu doložil, že jeho úkoly a povinnosti nevedou ke střetu zájmů.
3. Akreditace subjektů pro vydávání osvědčení uvedených v odstavcích 1 a 2 tohoto článku probíhá na základě kritérií schválených dozorovým úřadem, který je příslušný podle článku 55 nebo 56, nebo sborem podle článku 63. V případě akreditace podle odst. 1 písm. c) tohoto článku tyto požadavky doplňují požadavky stanovené v nařízení (ES) č. 765/2008 a technická pravidla, která popisují metody a postupy subjektů pro vydávání osvědčení.
4. Subjekty pro vydávání osvědčení uvedené v odstavci 1 jsou odpovědné za řádné posouzení vedoucí k vydání osvědčení nebo k jeho odebrání, aniž je dotčena odpovědnost správce nebo zpracovatele za soulad s tímto nařízením. Akreditace se vydává na období nejvýše pěti let a lze ji obnovit za stejných podmínek, pokud daný subjekt pro vydávání osvědčení splňuje příslušné požadavky stanovené tímto článkem.
5. Subjekty pro vydávání osvědčení uvedené v odstavci 1 sdělí příslušným dozorovým úřadům důvody pro vydání nebo odebrání požadovaného osvědčení.
6. Požadavky podle odstavce 3 tohoto článku a kritéria podle čl. 42 odst. 5 zveřejní dozorový úřad ve snadno přístupné formě. Dozorové úřady je předají také sboru. Sbor všechny mechanismy pro vydávání osvědčení a pečetě dokládající ochranu údajů shromáždí v registru a vhodným způsobem je zpřístupní veřejnosti.
7. Aniž je dotčena kapitola VIII, zruší příslušný dozorový úřad nebo vnitrostátní akreditační orgán akreditaci, kterou udělil subjektu pro vydávání osvědčení podle odstavce 1 tohoto článku, jestliže nejsou nebo již přestaly být dodržovány podmínky akreditace, nebo kroky tohoto subjektu pro vydávání osvědčení porušují toto nařízení.
8. Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 92 za účelem upřesnění požadavků, které je třeba zohlednit v souvislosti s mechanismy pro vydávání osvědčení o ochraně údajů podle čl. 42 odst. 1.
9. Komise může přijmout prováděcí akty, kterými stanoví technické normy pro mechanismy vydávání osvědčení a pro pečeti a známky dokládající ochranu údajů a mechanismy pro prosazování a uznávání mechanismů vydávání osvědčení a pečetí a známek dokládajících ochranu údajů. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 93 odst. 2.


Viz také:


(20) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 765/2008 ze dne 9. července 2008, kterým se stanoví požadavky na akreditaci a dozor nad trhem týkající se uvádění výrobků na trh a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 339/93 (Úř. věst. L 218, 13.8.2008, s. 30).


aktualizováno 26.6.2017